|
JARKA POKORNÁ |
Průvodní texty
JAROSLAVA POKORNÁ / OBRAZY
Výstava Jaroslavy Pokorné (1963) nazvaná OBRAZY Z MÉHO ŽIVOTA má charakter autobiografie. To proto, že všechny její obrazy jsou o ní samé, ačkoliv o tom sama moc nepřemýšlí a své malování nechává volně plynout. Svá malířská temata nikdy dopředu neplánuje. Využívá momentální inspirace, svých nálad, pocitů, zážitků a tvrdí, že kreslí a maluje automaticky. Nicméně musím přiznat, že Malovací automat JP je obdařen výjimečným výtvarným talentem. (Ten byl anonymně oceňován už spolužáky během jejího dálkového studia na Střední grafické škole v Jihlavě. Právě její práce se zde často “ztrácely”.) Automatické a expresivní je autorčino malování a kreslení, pochybnosti a hledání před samotným procesem malby a po něm však autorka prožívá velmi intenzivně. Ono sousloví Umělec musí trpět zde autorka bezpochyby naplňuje. Pokud dělíme malíře na kreslíře a koloristy, v obrazech Jaroslavy Pokorné je jednoznačně nosná především kresba a barva je až na druhém místě. Maluje hlavně sama sebe a není důležité, zda kreslí a maluje figuru či květiny ve váze. Květiny se podobají postavám a vyjadřijí jejich nálady, vázy mají široké ženské boky a nařasené sukně. Vystavené obrazy nám připomenou, že vše je na světě stvořeno podle jednotného božího plánu, ať se jedná o mikrosvět nebo makrosvět, o lidské postavy, rostliny, krajinu, zvířata či o věci. David Bartoň, 2019
JAROSLAVA POKORNÁ / KRESBY
Vždy jsem tvrdil, že se člověk dostává ke svému zaměstnání často náhodou. Kolem sebe denně vidím plno lidí, kteří vykonávají své zaměstnání které je nebaví a kterému navíc ani nerozumí. Na druhé straně mnoho výrazných talentů zůstává nevyužito. Člověk měl buďto talent na více oborů, než by mohl obsáhnout a musel si vybrat jeden, nebo se uplatnění svého talentu nevěnoval z důvodu životní nutnosti. Tak jako třeba v dospělosti nemaloval odmalička výtvarně nadaný Jiří Reynek. Naproti tomu mne svého času jako kurátora Městské galerie v Telči oslovovali profesionální či téměř profesionální výtvarníci, kteří umělecké nadání neměli. Měli pouze vysoké sebevědomí. Těm jsem se musel vymlouvat, že dělám výstavy až osmdesátníkům, nebo posmrtné. Jaroslava Pokorná, absolventka Dálkové umělecké akademie při Střední umělecké škole grafické v Jihlavě, tak vysokým sebevědomím nedisponuje, přestože by jí vzhledem k jejímu nadání příslušelo. Jsem přesvědčený, že i tvorbě umělců nadaných prospívá určitá dávka kritičnosti k sobě samému, jistá dávky pochyb a nespokojenosti. Vzpomeňme na filosofa Ladislava Klímu, který část svého díla spálil, či na spisovatele Franze Kafku, který si přál své rukopisy po smrti zničit. V těchto případech byla ta správná míra sebekritičnosti přestoupena a stejně tak Jaroslava Pokorná je svou kritickou sebereflexí spíše svazována. Tudíž toto je teprve její první samostatná výstava, ale její dílo ukazuje, že nejde zdaleka o výstavu poslední. Jestliže dělíme malíře na koloristy a na kreslíře, Jaroslava Pokorná je především naprosto originální expresivní kreslířkou tušových, převážně figurálních a portrétních kreseb. Přesto její poslední práce, „olejem“ malované květiny ve vázách slibují pozoruhodný vývoj i v oblasti malby. David Bartoň, 2015 Pohledy do instalace
    Pozvánky
       
|